Jak uklidnit svou přítelkyni, když vyšiluje?

Držte se naší rady, prosím. 🙂

Každé z žen se to může stát. Jsou do daleko emotivnější stvoření než muži. Nebo ani ne tak emotivnější, ale mají větší problém své emoce ovládat.

“Uklidni mě, sarka!” řekla žena svému partnerovi po tom, co se dozvěděla, že má vážný zdravotní problém. Doktoři jí řekli, že má přestat pít alkohol, čaj, kofein, cokoliv syceného oxidem uhličitým – což když si spočítáme, tak nám nezbývá skoro nic zajímavého k pití. Byla naštvaná (není divu) a on nevěděl, co má dělat. A její partner? Místo uklidňování si odešel provětrat hlavu a probrat se s problémem po svém. Žena pak zavolala své mamince. Už to chápete? Zkrátka je potřeba, abyste řešili všechny důležité věci spolu a ve dvou. O tom partnerství je.

Obecně platí, že ženy jsou lepší utěšovatelky. Nevím, jestli to je dané hormony, nebo výchovou, ale ženy se umí lépe vcítit do emocí druhých. A i v případě, že to ženy neumí, je nějakým nepsaným společenským pravidlem, že stejně utěšování zůstane na nich. Z toho si můžeme vyvodit, že v hetero vztazích jsou to právě ženy, kdo nese i vaše emocionální břemeno a ještě k tomu to vlastní. Jako dobrý partner je potřeba, abyste se naučil, jak utěšit svou partnerku. Ano, není snadné vidět plačící osobu, nebo jakoukoliv jinou ventilaci pocitů, pravděpodobně nevíte, co dělat. Naučte se pár našich pravidel. Pak to budete zvládat levou zadní.

Poslouchejte

Ne, že by to bylo pravidlo. Spíš poslouchat člověka, který k vám hovoří je slušnost. Nezapomínejte na tuto slušnost, měla by se stát vaši prioritou číslo jedna. Víte, jak se naučit poslouchat? Mlčte. Mluvte méně, než si myslíte, že byste měli. A pak mluvte ještě méně. Ideálně zůstaňte ticho o 2 sekundy déle, než si myslíte, že máte něco říct. Víte proč? Vaše partnerka bude mít pocit, že ji posloucháte a ještě vás ušetří mluvení, protože bude povídat sama. Prostě bude pokračovat v rozebírání svého problému ze všech úhlů, až se jí otevřou oči. Takže repete: vaším úkolem není vyplnit ticho, ale nechat otevřené okénko pro partnerku, aby to okno vyplnila sama.

Zeptejte se, co přesně je špatně

Vaše partnerka nemusí být rozhořčená třeba zrovna z toho, že do týdne zemře, ale i tak může mít méně závažný smutek, který zahrnuje zklamání. Řekněte jí, že je to v pořádku. Ono to totiž v pořádku je – věci mohou být i špatné, stačí si to jenom přiznat. Věřte, že toto přiznání nezpůsobí, aby byla osoba více zoufalá, spíš se bude cítit více otevřená komunikaci a přijmutí tohoto faktu. Schválně popřemýšlejte, co lidi nejvíc trápí? Většinou jsou to abstraktní věci jako “moje přátelství s…”, “sakra, oni mě snad nikdy nepovýší”, “sem už se teď nedostanu, když se mi rozbilo auto.” – v takových případech musí vaše partnerka zjistit opravdový důvod, proč vzniká ten problém. Pokud neumíte přijít na původ, je lepší mlčet a poslouchat.

Nesnažte se problém vyřešit

Rozhodně se nesnažte navrhnout své partnerce váš dokonalý nápad, jak problém vyřešit. Ne! I když je to pro vás zřejmé – třeba co by vaše partnerka měla říci své kamarádce, neříkejte jí to. Nechte ji, aby si na to přišla sama. Poskytovat poradenství opravdu není ten nejvhodnější způsob, jak někoho utěšit – ať už to myslíte jakkoliv dobře. Poradit někomu a navést ho na správné řešení, když na to ještě není připraven, se může obrátit proti vám. Navíc lidé umí řešit své vlastní problémy. Většinou se jim chce o problému jenom mluvit. Klidně se na začátku takovéto konverzace zeptejte: “Chceš si o tom problému jenom promluvit, nebo ho chceš vyřešit?”

Ptejte se

Skvělý způsob, jak se vyhnout tomu, abyste musel své partnerce radit je – klást otázky a být ticho (občas prosím vás přidejte k tomu tichu nějaké citoslovce jako “hmmmmm”, “aha”, “uu”, “jejda” atd.). Čas je v této situaci váš nejlepší přítel. A když už máte potřebu něco říct – pokuste se z toho udělat otázku. Nebo si zapamatujte otázky typu: “Co tě trápí nejvíce?”, “Jak chceš, aby to dopadlo a aby to probíhalo?” Nebo třeba jenom “Proč?” A potom, co vám partnerka odpoví, tak jí dejte prostor. Nastane slovní průjem spojený s emocemi, ale povede to k nějakému řešení. Pokud existuje.

Když si nevíte rady

Pokud si nevíte rady, tak prostě řekněte: “To je hrůza, zní to šíleně.” Nebo něco podobného. Ale neříkejte větu typu: “Víš, co bych dělal já.”

Zajímá vás více rad a tipů ohledně žen? Čtěte zde.

Share on facebook
Sdílet na Facebooku
Share on twitter
Sdílet na Twitteru

Další zajímavé články

Je vám více než 18 let Stránky se sexuálním obsahem.